(140 let)
Moderní, vizionářský a originální. Takový byl architekt, urbanista a designér Josef Gočár, největší osobnost české architektury 20. století. Představitel vrcholného funkcionalismu a kubismu se narodil v obci Semín u Přelouče 13. března 1880.
Po studiu na pardubické reálce odešel v roce 1897 do Prahy, kde absolvoval Vyšší státní průmyslovou školu stavební. Po maturitě nastoupil jako praktikant do ateliéru architekta Jana Kotěry, který se později stal jeho profesorem na České vysoké škole technické a Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Po absolutoriu se stal vedoucím Kotěrova soukromého ateliéru a v roce 1908 si založil vlastní architektonické studio. Mezi jeho první návrhy patřil kontroverzní projekt dostavby Staroměstské radnice, Wenkeho obchodní dům v Jaroměři nebo areál Winternitzových automatických mlýnů v Pardubicích. Spoluzakládal Skupinu výtvarných umělců, jejíž členové se podíleli na vzniku českého architektonického kubismu. Gočárovou nejvýznamnější realizací v tomto slohu je dům U Černé Matky Boží v Celetné ulici v Praze. Po první světové válce se spolu s Pavlem Janákem stal propagátorem tzv. národního obloučkového slohu nebo rondokubismu. Typickou stavbou je budova Legiobanky v Praze v ulici Na Poříčí. Přechod k avantgardní architektuře představuje kostel sv. Václava v pražských Vršovicích, vily v kolonii Baba nebo soubor budov v Hradci Králové. Gočárovi se za jeho tvorbu dostalo mnoha uznání. V roce 1926 byl jmenován rytířem francouzského řádu Čestné legie, 1934 získal Cenu Leopolda Katzeho. Josef Gočár zemřel 10. 9. 1945 v Jičíně a je pochován na pražském Slavíně.
Alice Braborcová, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
